Tereza
Ten [ C]den, co vítr
[ D]listí z města
[ G]svál,
můj [ C]džíp se vracel,
[ D]jako by se
[Emi]bál,
že [ C]asfaltový
[ D]moře odliv
[ G]má,
a [ C]stáj že svýho
[ D]koně
[ E]nepozná.
R: Řekni, [ G]kolik je na světě, kolik je takovejch
[ D]měst,
řekni, [Ami]kdo by se vracel, všude je tisíce
[ Emi]cest
Tenkrát, [ G]když jsi mi, Terezo, řekla, že ráda mě
[ D]máš,
tenkrát [Ami]ptal jsem se, Terezo, kolik mi polibků
[Emi]dáš
[ G]Naposled,
[ D]naposled.
Já z dálky viděl město v slunci stát
a dál jsem se jen s hrůzou musel ptát
Proč vítr mlátí spoustou okenic,
proč jsou v ulicích auta, jinak nic?
R: Řekni...
Do prázdnejch beden z otvíranejch aut
zaznívá odněkud něžnej tón flaut
A v závějích starýho papíru
válej' se černý klapky z klavírů.
R: Řekni...
Tak toulám se tím smutným městem sám
a vím, že Terezu už nepotkám
Jen já tu zůstal s prázdnou ulicí
a osamělý město mlčící.
R: hm hm