Rosa na kolejích
[ C]Tak, jako jazyk
[ F6]stále
[ F#6]naráží
[G6]na vylomený
[ C]zub,
tak se vracím k [ F6]svýmu
[ F#6 G6]nádraží, abych šel zas
[ C]dál,
přede mnou [ F6]stíny se
[ G6]plouží a
[ Ami]nad krajinou
[ Cdim]krouží
podivnej [ F6 F#6]pták,
[ G6] pták nebo
[ C]mrak.
R: Tak do toho [ F6]šlápni, ať
[ G6]vidíš
[ F6]kousek
[ C]světa,
vzít do dlaně [ F6]dálku
[ G6]zase
[ F6]jednou
[ C]zkus,
telegrafní [ F6]dráty
[ G6]hrajou ti
[F6]už
[ C]léta
to nekonečně [ F6 F#6]dlouhý
[ G6 F#6 F6 C]monotónní blues.
Je ráno, je ráno, nohama [ F6 F#6 G6]stíráš rosu na
[ F6 F#6 C]kolejích.
Pajda dobře hlídá pocestný, co se nocí toulaj´,
co si radši počkaj´, až se stmí, a pak šlapou dál,
po kolejích táhnou bosí a na špagátku nosí
celej svůj dům, deku a rum.
R: Je ráno...