Pozdrav z fronty
Nádhernej
[Emi]večer, tak
[D]začínám
[G]psát
a
[C]víno mi
[D]dodalo
[D#]sil
[Emi]Bůh mi byl
[D]svědkem, když
[G]měl jsem tě
[Hmi]rád,
to
[C]tenkrát
[D]snad ještě
[D#]byl.
Tvý dopisy všechny jsem tisíckrát čet,
v nich stálo, jak v tvým klínu spím,
však s posledním volnem se roztříštil svět,
v němž nikdy tě neopustím.
* Pak
[Ami]u vlaku
[D]ty, cizí
[Emi]žena,
[Ami]promiň mi,
[D]že jsem ti
[Emi]lhal,
[Ami]ještě teď
[D]slyším tě
[Emi]toužebně
[C]sténat,
[Emi]tu tvoji
[C]fotku jsem
[D Emi]roztrhal.
Už nepřijdu nikdy tou pěšinu k vám,
víš, já jsem teď tady, ty tam,
u díry v blátě se sám sebe ptám
a sám si i odpovídám.
** Proč u vlaku jste stály na mě jste se smály,
ty a moje máma, starší cizí dáma.
Dětskej pokoj? K smíchu! Po večerním tichu,
rozhovory váznou, vždyť mám duši prázdnou,
vzpomínky jen bolí, ať už na cokoli,
ztracenej je klíč, už abych byl pryč,
zpátky se chci vrátit, ne se tady ztratit,
fronta zpátky láká, domov pro vojáka.
Když země je rozrytá polibky děl
a hvízdání protíná vzduch,
píše ti kacíř, co do pekla chtěl,
pro mámení barevnejch stuh.
Pro tenhle okamžik nemůžu lhát
a utíkat jak malej kluk,
ať jinej zabuší u vašich vrat,
mě uhranul polnice zvuk.
** Když zatroubí nám k boji, tak to za to stojí,
nenávist i láska, kolem země praská,
plameny se mají, když si s náma hrají,
pak nastane klid a my snad můžem jít
každej do svý díry, bez Boha a víry,
z ušlápnutejch branců zbyla banda kanců,
tak se teda měj a něco si přej,
než se nebe zřítí a tak skončí žití.
* A tak posílám ti pozdrav z fronty,
oheň už přestává hřát,
víno je silný a teploučký střílny
přijmou mě s láskou, až odejdu spát.