Míle
[ C]Míle a
[ F]míle jsou
[ C]cest, které
[ Ami]znám,
jdou [ C]trávou i
[ F]úbočím
[ G]skal,
[ C]jsou cesty
[ F]zpátky a
[ C]jsou cesty
[Ami]tam,
a [C]já na všech s
[ F]vámi
[ G]stál
[ C]Proč ale
[ F]blátem nás
[ C]kázali
[Ami]vést
a [ C]špínou si
[ F]třísnili
[ G]šat?
R: To [ F]ví snad jen
[ G]déšť a
[ C]vítr kolem
[Ami]nás,
ten [ F]vítr, co
[ G]začal právě
[ C]vát.
Míle a míle se táhnou těch cest
a dál po nich zástupy jdou,
kříže jsou bílé a lampičky hvězd
jen váhavě svítí tmou
Bůh ví, co růží, jenž dál mohly kvést,
spí v špíně těch práchnivejch blat?
R: To ví...
Dejte mi stéblo a já budu rád,
i stéblo je záchranný pás,
dejte mi flétnu a já budu hrát
a zpívat a ptát se vás
Proč jen se úděl tak rád mění v bič
a proč že se má člověk bát?
R: To ví...