Po stopách Přemysla Otakara II.
26. února se na Špilberku sešli stateční mladí bojovníci, kteří si zde mohli vyzkoušet, jaké to bylo žít v nepřáteli obléhaném hradě. Jejich schopnosti, statečnost i zručnost je po mnoha zkouškách dovedli až k sedmé sedmé královské pečeti. Teprve její rozlomení jim otevřelo cestu do špilberských kasemat, v nichž pak byli členové jednotlivých skupin slavnostně pasováni titulem „mladší rytíř“.
Budoucí mladší rytíři byli rozděleni do tří skupin, které se mezi sebou utkaly v rozličných úkolech. Nejprve museli všichni složit plánek hradu, aby zjistili, kde je čekají jednotlivé úkoly. A pak již vyrazili na cestu, na níž si mohli vyzkoušet, zda by přežili v těžkých podmínkách středověku. Úkoly, které strážili zkušení rytíři a krásné dámy, opravdu nebyly jednoduché. Házení dělových koulí z hradeb tak, abys zasáhl cíl, na jiném místě na hradbách zase přichystané lano s hákem na konci, pomocí kterého museli vytáhnout kotlík s bramborami, jediný zdroj obživy obléhaných bojovníků. Pod hradbami čekala na děti střelba z luku, na jiném místě musely přenášet zapálenou svíčku tak, aby jim po cestě ani jednou nezhasla, nebo poslepu nalézt všechny rozmístěné kuželky. Nejdelším úkolem asi bylo zjišťování hesla, které bylo křídou po jednotlivých písmenech napsáno kolem celých hradeb.
Více již ze zápisků dvou účastníků:
Tomáš Trnka, 3. A
Tak to začalo, jeli jsme tramvají na Špilberk. Potom jsme šli do středu hradu a viděli tam zvonkohru. Potom jsme museli lepit mapu, ale rozdělili jsme se do tří skupin. Na mapě byly stanoviště od 1 do 7. Náš vedoucí měl kartu, takže když jsme měli šest rytířů, šli jsme na sedmičku. Sedmička byly kasematy. Když jsme je obešli, pasovali nás na mladší rytíře.
Ríša Závodský, 3. A
Tak to začalo. Měli jsme sraz pod zvonkohrou. Rozdělili jsme se do tří skupin. Já jsem byl ve skupině s Tomem, Robertem, Denisem, Kájou a Aničkou. A náš doprovod byla Jana. Bylo sedm pečetí. Sedmá pečeť byla nejlepší. Na konci jsme šli do kasemat. Šli jsme po skupinkách. A tam byl rytíř a ten nás pasoval na mladší rytíře. A pak jsme si šli koupit nějaké suvenýry.
Ano, málem bych se zapomněla zmínit, že po skončení akce si děti mohly nakoupit suvenýry. Tím pádem můžeme zodpovědně konstatovat, že se výprava zase skvěle zdařila.
Více fotografií z této akce si můžete prohlédnout v naší fotogalerii.
Zápisky Přemysla Otakara II.
Součástí každého úkolu bylo nalézt listinu s královskou pečetí,
z níž jsme se jako z Přemyslova deníku dozvěděli něco z jeho života. Listiny s pečetěmi se nacházely poblíž jednotlivých úkolů;
před plněním každého úkolu musely děti listinu najít, rozlomit její pečeť a přečíst si další část králova příběhu.
Jeho zápisky si nyní můžete přečíst i vy.
Pečeť první
Když mi bylo čtrnáct let, připravoval jsem se v klášteře na dráhu kněze.
Jednoho chladného lednového rána mi oznámila stráž, že před branami kláštera
stojí poselstvo mého otce, krále Václava. Královská listina mi sdělila,
že náhle zemřel můj starší bratr Vladislav, a já se stal nečekaně následníkem českého trůnu.
Leden l. p.1247
Pečeť druhá
Můj otec Václav se po smrti mého bratra Vladislava uzavřel do sebe
a nestaral se o kralování, zajímal ho jen lov. I proto jsem se v patnácti letech rozhodl,
že vyhovím prosbě českých pánů a přijmu z jejich rukou titul mladšího českého krále.
Od té doby jsme s otcem měli vládnout společně.
Léto l. p.1247
Pečeť třetí
Spoluvláda s otcem, králem Václavem, neměla dlouhého trvání.
Když mi bylo sedmnáct let, byl jsem nařčen ze zrady a vzpoury proti králi.
Prý jsem se nechal svést intrikami odbojné šlechty...
Mí příznivci byli popraveni a já sám se musel vzdát titul mladšího českého krále
a odejít na čas do vězení na hradě Přimda.
Prosinec l. p.1250
Pečeť čtvrtá
V devatenácti letech jsem se oženil. Mé manželce Markétě Babenberské bylo téměř padesát let,
čemuž se mnoho dvořanů tehdy pošklebovalo, vždyť by mohla být spíše mojí matkou!
Já ale sňatkem rozšířil své panství, a to je pro vladaře přece jen to nejdůležitější.
Únor l. p.1252
Pečeť pátá
Bylo mi dvacet let, když zemřel můj otec a já se stal novým českým králem.
Prvním mým královským činem byla velmi úspěšná křížová výprava do Pruska.
Být v čele křížové výpravy, navíc čítající šedesát tisíc udatných bojovníků,
to je pro každého rytíře i krále ta největší čest.
Únor l. p. 1255
Pečeť šestá
Ve dvaceti sedmi letech jsem vybojoval další slavnou bitvu.
Na sto tisíc bojovníků měla česká královská vojska,
když se u Dunaje setkala s vojsky uherského krále Bély IV.
Nepřátel bylo o čtyřicet tisíc více, a přesto proti nám neměli žádnou šanci.
Bélova dcera Kunhuta se stala později mou druhou ženou.
Červenec l. p. 1260
Pečeť sedmá
Vystoupil jsem až na vrchol Hladové věže. Odtud ze Špilberku bylo dobře vidět
to obrovské vojenské ležení rytířů a železných pánů. Shromáždili se tady v Brně,
aby na den sv. Jakuba vyrazili směrem do Rakous utkat se v rozhodující bitvě
s mým hlavním sokem Rudolfem Habsburským. Nechť mi je bůh milostiv!
Červenec l. p. 1278
