Výlet na zámek Letovice
V sobotu 13. 10. 2012 vyrazila parta odhodlaných, větrem ošlehaných dobrodruhů zjistit prastaré tajemství staré hladomorny Letovického zámku. O průběhu strašidelné výpravy vás na našich stránkách informuje její přímá účastnice, třeťačka Klára Pěchoučková.
V sobotu 13. 10. 2012 vyrazila parta odhodlaných, větrem ošlehaných dobrodruhů zjistit prastaré tajemství staré hladomorny Letovického zámku. Hlavním velitelem výpravy byl pověřen zkušený pan učitel Juránek spolu s panem Havlíčkem.
Cesta započala v 10:00 středoevropského času u slovutné základní školy Arménská 21. Nadměrné náklady (spacáky, deky, lyže, boby, česnek, slunečníky…) byly naloženy na přistavený automobil, který posléze vyrazil jako první. Vedoucí výpravy po malém zdržení stanovil směr pochodu vstříc dobrodružství. Jízda elektrickým dostavníkem až k dráze železného oře proběhla bez potíží, dokonce jsme nebyli kontrolováni ani šerifem (revizor). Železný oř však nepřijel, tak jsme vzali zavděk opět dostavníkem – tentokráte poháněným naftou. Ten nás dopravil až do města Blanska. Zde byl železný oř konečně dostižen a následně nás dovezl až do podhradí zámku Letovice. Krátký pěší pochod neunavil ani ty nejmenší. Již tak vysoká morálka byla posílena nákupem proviantu a dárků u místních domorodců. Po povojensku provedeném ubytování došlo k rozdělení dobrodruhů do jednotlivých skupin (Trollové, Sekačky, Vlkodlaci a Terminátoři).
Po průzkumu místní mučírny a zejména hladomorny nám budou obědy ze školní jídelny chutnat již navždy lépe.
Jako zcela mimořádné lze hodnotit jazykové vybavení Ondry Frýborta, díky kterému došlo k přečtení tajemného pergamenu.
Postupně byl prozkoumán prakticky celý hrad. Zvláštní pozornost byla věnována sklepním prostorům, kde dle dostupných zpráv hrozí zvýšená přítomnost éterických bytostí – duchů. Hlavním úkolem bylo najít alespoň jednu růži – duši. To se téměř všem po urputném hledání úspěšně podařilo.
Po tajemné prohlídce následovala 45 minutová přestávka. Hlad všech zúčastněných byl s příchodem večera zahnán díky dostatku špekáčků, které byly vlastnoručně opečeny nad pravým ohněm. Během občerstvení proběhl i soutěžní kvíz týkající se duchařské tématiky. Poté následovala zábavně sladká hra na lízátka.
V zámecké zahradě došlo k předání růží dávným obětem hraběnky Eleonory. Odměnou bylo předání růžence, kříže a posvátného oleje – jediných možných zbraní proti prokleté hraběnce, která se měla ukrývat ve vinném sklepě. Každý z nás kladně vyhodnotil vhodně zvolené místo úkrytu hraběnky. Funkce zbraní byla spolehlivá a děsivá Eleonora v mistrném podání přední umělkyně Míši Široké záhy pochopila, že její strašení se blíží ke konci. Hledání červené růže v podzemí pak bylo jen pouhou formalitou. Nezapomenutelným nočním zážitkem se stalo mazání mrtvol v podání mistrů Pafky, Skylly a Dobeše. Abychom vyřešili, kde se skrývá poklad, dostali jsme od „mrtvol“ rébus, který jsme museli vyřešit. Heslo znělo Hvězda a ta nás měla zavést k vytouženému pokladu. Potom jsem se vrátili do mučírny.
Tam jsme se pustili do hledání znaku Hvězdy. Opět se zdařilo splnit tento úkol. Dále jsme pokračovali do podzemí. Toto putování do podzemí však vyžadovalo mrštnost, obezřetnost, sílu a nebojácnost. Úzkým, temným schodištěm jsme narazili na poklad, který hlídal manžel Eleonory v podání mistra Pafky. Skupina Sekačky předala růži od Eleonory jejímu choti. Ten květ přijal, poděkoval a dal všem památeční minci.
Mrazivá atmosféra středověkého hradu byla před spánkem zpestřena krátkou diskotékou ve stylu Bejby-rap a zejména poutavými až děsivými příběhy z řady zúčastněných. Vzhledem k množství špekáčků, kteří někteří z nás zkonzumovali, nám vypravěč Frýbort zpestřil večer příběhem o zácpě Richarda Závodského.
Řada dalších hrůzostrašných příběhů ze života zvýšila třes těl zejména máloletých dobrodruhů, díky čemuž došlo ke zvýšení teploty v rámci celé ubytovací místnosti. Vlastní závěr večera provedl svým příběhem pan učitel Juránek, nutno podotknout, že pak se chvěl již každý.
Noční klid byl rušen jen ojedinělými výkřiky účastníků výpravy ze spánku, patrně díky prožitým dobrodružstvím.
V 8:00 následujícího dne pokračoval program budíčkem a vydatnou snídaní. Po sbalení a úklidu naší improvizované ložnice byly rozdány pohledy a na největší otesánky zbyly i četné čokolády a perníky. Nastal čas loučení s hradem, který byl již navždy zbaven svého krvavého tajemství. Spacáky a karimatky byly naloženy do přistaveného povozu a všichni jsme se vydali vstříc dalším dobrodružstvím. Většina z nás byla ochotna přísahat, že v šumu lesa slyšela slova díků od vysvobozených duchů hradu. Železný oř tentokráte nemeškal a dovezl nás až zpět do Brna. Ti, kteří se nenechali inspirovat nočním povídáním o zácpě, ocenili kvalitu sociálních zařízení českých drah – cha, cha. Následovala krátká jízda tramvají a díky příznivému a silnému větru jsme se všichni vrátili zpět domů dokonce o něco málo dříve, než bylo původně plánováno.
Následuje krátké – telegrafické zhodnocení celé akce :
Cíle výpravy byly beze zbytku naplněny a během expedice nedošlo ke ztrátám na životech členů expedice, ani na majetku. Všichni účastníci se vrátili zoceleni a plni odhodlání zúčastnit se dalších výprav.
Fotodokumentaci z naší výpravy naleznete zde.